Z maloměsta do reprezentace ČR: Vánoční dárek jí změnil život

Napsala: Gita Hadašová

Datum: 5.5.2026

,,Bylo to výjimečné!” říká o mistrovství světa v ledním hokeji žen do 18 let 2026 útočnice Monika Antalíková. Po napínavém zápase si české hokejistky domů odvezly bronz. O emocích v šatně, rozdílech mezi mužským a ženským hokejem i o každodenní dřině, která stojí za reprezentačním dresem, jsme si povídaly s mojí bývalou spolužačkou z ročníku, ale hlavně s jednou z členek našeho národního týmu.

Pamatuješ si jak jsi poprvé vstoupila s bruslemi na led? Jak jsi se k hokeji vlastně dostala?

Bylo to jedny Vánoce, když jsem dostala pod stromeček brusle. Šla jsem je hned vyzkoušet na led a strašně mě to chytlo, tak jsem začala trénovat a už jsem u toho zůstala.

Pocházíš z malého města, ale dnes jsi vidět v dresu reprezentace ČR. Jak náročné bylo dostat se tam, kde teď jsi?

Nebylo to úplně jednoduché. Bylo za tím hodně práce, nekonečno tréninků a taky podpora od rodiny a trenérů. Postupně jsem se zlepšovala, dostávala se do lepších týmů a pak přišla obrovská šance dostat se do reprezentace.

Sport na tak vysoké úrovni musí vyžadovat hromadu času. Jak zvládáš skloubit školu a hokej dohromady?

Snažím se to nějak vybalancovat, i když přiznávám, že to není vždycky lehké. Učím se hlavně po tréninku nebo na cestách, když je zrovna volná chvíle a aspoň trocha času. Člověk si na to, ale postupně zvykne.

Hodně často jsou řešeny rozdíly mezi ženským a mužským hokejem. Jaký na to máš názor z pohledu hokejistky?

Hlavní rozdíl vnímám v tom, že mužský hokej je mnohem více kontaktní. U ženského hokeje je to spíš o bruslení a taktice, ale jinak to samozřejmě vidím jako pořád stejný sport.

Před pár měsíci ses vrátila z mistrovství světa. Jaká tam panovala atmosféra oproti běžným zápasům?

Atmosféra byla výjimečná. Opravdu hodně odlišná od běžných zápasů. Bylo cítit velké soustředění a zároveň i nervozita, protože každý zápas měl obrovskou váhu. Zároveň, ale panovala skvělá energie v týmu, která nás pomáhala všechny držet pohromadě a zvládat tlak.

Jaký je rozdíl mezi normálním tréninkem a přípravou na něco tak velkého, jako je mistrovství světa?

Je to celkově mnohem náročnější. Tréninky jsou intenzivnější, více a dopodrobna se řeší taktika, detaily hry a taky fyzická kondice. S tím taky roste větší tlak na výkon a výsledky.

Určitě ti muselo dát celé mistrovství hodně zabrat. Jak náročné to pro tebe bylo fyzicky i psychicky?

Bylo to hodně vyčerpávající, jak fyzicky tak psychicky. Fyzicky kvůli vysokému tempu zápasů a příliš krátkému času na regeneraci. Psychicky pak kvůli stresu, zodpovědnosti a tlaku, který s reprezentací země souvisí.

Jsi talentovaná a hodně jsi toho dokázala. Co vnímáš za svůj největší úspěch?

Právě to, že jsem se dostala na mistrovství a mohla tam sbírat zkušenosti na vyšší úrovni. Velkou hodnotu pro mě má i to, že jsem se dokázala prosadit v týmu a být jeho platnou součástí.

Jak to vidíš do budoucna? Máš nějaký další velký cíl?

Do budoucna bych se chtěla dále zlepšovat, posouvat se výkonnostně a dostat se na co nejvyšší úroveň to půjde. Mým cílem je hrát v zámoří na univerzitě. Chci tam získat nové zkušenosti a zároveň se dál rozvíjet jak po hokejové, tak i po osobní stránce.

Kdo je tvůj největší vzor a inspirace v hokeji?

Mým vzorem je kanadský útočník Connor McDavid a dva čeští útočníci Jakub Flek a David Pastrňák. Inspiruje mě jejich rychlost, výborná schopnost číst hru, pracovitost a šikovnost.